Výlet na Čachtický hrad a rozhovor s Hraběnkou

17. srpna 2017 v 19:51 | Fousáč |  Recenze a komentáře
Dneska jsme s Ivem navštívili Čortův Hrád až daleko za hranicí naší krásné Moravy. Ve skutečnosti je to Čachtický hrad na Slovensku a nám se podařilo na místě zastihnout i přízrak zde zesnulé Alžběty Báthoryové. Nechvalně známá krvavá hraběnka nám ochotně poskytla rozhovor. Nejprve se divila, že země, ve které se nachází je nějaké Slovensko, když to odjaktěživ byly Horní Uhry. Potom jsme se dostali k ožehavějším otázkám, například to, že je považována za největší vražedkyni v historii, od té doby co Lucrezie Borgia pozvala svoje přátele na kafé a dezert:


My: Co si myslíte o tom, že vám historie připisuje až 650 obětí?


Hraběnka: A proč bych vám měla sdělovat svoje oběti? Co je vám vůbec potom kolik mám sloužících. Sorry jako.


My: Ovšem u soudu s vámi jste byla obviněna z toho, že jste se koupala v krvi panen, pila jejich krev a podle kazatele Ponického dokonce z kanibalismu.


Hraběnka: Je to podvrh, je to kampaň. Vy tu stále řešíte lži o mně, které vyrobili bývalí pracovníci na mém panství. Ten pán je zhrzený, neustále lže.

My: Ale přesto, prý má důkazy.


Hraběnka: Jeho důkazy jsou provokace, není v nich žádná pravda a číst je nebudu.


My: Rozumím, přesto...


Hraběnka: Nechte mě mluvit kurva jako.

My: Tak prosím mluvte...


Hraběnka: Všechno je to vykonstruovaný proces proti mé osobě. Všeci kradnů. Je to kampaň, za všechno může palatín Turzo, symbol korupce. Ten se spojil s uherskou šlechtou aby získali moje pozemky. Já nelžu, nekradu, nikomu nejdu na ruku. A víc vám k tomu říkat nebudu, sbohem.
 

Assassins Creed

21. dubna 2017 v 12:30 | Fousáč |  Recenze a komentáře
Dneska jsem konečně viděl Assassins Creed, no za mě to byl skok důvěry, který bohužel skončil několikanásobnou zlomeninou končetin, z toho přinejmenším jedné horní. Zdlouhavé, postavy neměli duši, z filmu nebylo poznat proč kdo co dělá, co je k tomu vede, o co vlastně jde. Vážnost postav občas padala až k parodii (že ano Jeremy..), scénář se rovnal z dokola se opakujících frází o svobodné vůli, vymýcení násilí a slov templář / assassín. Střihače bych pověsil za koule do průvanu, tam kde měla být dlouhá scéna, tam dal milion prostřihů, opakované skákání ze vzpomínek na záběry Fassbendera na hydraulickém rameni kazili požitek ze středověké akce (na které je AC vlastně postaveno). Přirovnal bych to k prvnímu hernímu AC, který byl v zásadě o ničem a rozjelo se to až druhým dílem (a taky to s ním skončilo), co si bude nalhávat jediný dobrý díl po dvojce je Black Flag (a to jen kvůli pirátskému prostředí, nejde o animus ani příběh), zbytek je klasická ubisofťácká vymetačka. I když jsem od filmu moc nečekal tak mě zklamal. Takže to dole tu kupku sena minulo a rozbilo se dlažbu.

Venku je hnusně... super!

21. dubna 2017 v 12:25 | Fousáč |  Zamyšlení
Ok, venku je zima a místy dokonce sněží!… Ok, tím bych měl odbytou roli rosničky, kterou si na facebook dává kdejakej jouda. Je ale zajímavý, k čemu takový počasí lidi nutí. Někteří jsou nesnesitelnější než normálně, myslí si, že mračením na zbytek světa se jim udělá líp. Chyba, neudělá. Vypláznu na vás jazyk. Ale já se mám fajn a na své skvělé náladě neztrácím. Když mi život dá citróny, tak je vrátím v Bille jako zkažený a za prachy si koupím pár piv. No, mě počasí nutí k něčemu úplně jinému. A to je cestovat trolejbusem. Já to nedělám, když nemusím, radši používám pár svých spodních končetin nebo jezdím na kole. Ostatně už několik týdnů šlapu do školy nebo do obchodu více méně pravidelně. Jsem vášnivý cyklista. (Ano, jsem jak vášnivý krasavec co jezdí na kole). A do přehřátého MHD se mi vůbec ale vůbec nechce. Jsou tam totiž lidi, jejichž kontakt nevyhledávám. K dostání jsou tam zapšklí důchodci tak maminky-bydlenky a z jejich konverzací si přijdu, že jsem psychicky v pořádku. Normálně by mě každý schopný psycholog navlíkl úzký sako a dal polstrovanou celu. Většinou kontakt s lidmi řeším nějakou rockovou vypalovačkou ve sluchátkách. Dnes se snad géniové zodiaku káli, snad osmapadesátá vyšší inteligence spikli se proti ubohému starci, možná, že zmýlil jsem se v planetární klasifikaci, považuje drchničku a řeřichu za rostlinu Saturnovu, kterou je bezesporu fenykl, třeba se v nepřátelském znamení Štíra střetl mikrokosmos s makrokosmem. Zkrátka, baterie mobilu odmítla spolupracovat. A já musel chtě nechtě poslouchat co se děje kolem. Dneska mě ale něco přinutilo vystoupit o dvě zastávky dřív. Vcelku mladá rodinka, chlapeček ve věku kolem tří, čtyř let s maminkou a tatínkem. Parchantík napůl kousal, napůl křupal tatranku. Asi mu dobrůtka přestala chutnat, protože ji s plnou tlamičkou začal prskat kolem. Maminka okamžitě starostlivě reagovala: "Neplivej to! Když už to máš v puse, tak to spolkni!". Tatínek na to reagoval prudkým zvednutím hlavy a vytažením obočí. Maminka se zarazila, mezi zuby vycedila něco jako: "Ani slovo." Najednou byla celá rodinka zticha, včetně toho malého člověka. Já předstíraje záchvat kašle jsem opustil trolejbus a potutelně se usmíval celou cestou do školy. Člověk musí mít srandu z maličkostí, z dětinskosti a dělat si život hezkej. No ne?
 


Sloh k maturitě 2017? Problém?

14. dubna 2017 v 11:35 | Fousáč |  Zamyšlení
Četl jsem, že letošní témata maturitních slohů byl docela hardcore. Dokonce jsem četl i článek nadepsaný tím, že by to nezvládl napsat ani Čapek... To zní jako výzva, řekl si Fousáč a dal si tu práci a dohledal daná témata. Musím říct, že Čapek by napsal kterýkoliv z tady těch blábolů s prstem v nose, ve zbytku času by si zašel na kafé a zákusek.... V zadání je napsáno úplně vše, na studentu je, dodělat vatu. Hodně štěstí děvčata a kluci. V životě se pak už tolik neupíšete, na CV do mekáče vám bude stačit šablona.

Nepopulárnější téma u maturity bylo prý téma 10. článek do zpravodaje o zahájení vodácké sezóny, vybral jsem si ho tedy a dal si stopky na 15 minut. Minimum bylo 250 slov a vyměřený čas činil 25 minut. Tohle jsem za mnohem kratší dobu zvládl sesmolit já:

Jako tradičně, se již každý rok, na Malé Skále v areálu Žluté plovárny zahajovala 1. dubna vodácká sezóna. My jsme u toho samozřejmě nemohli chybět. Letošní odemykání řeky vyšlo na sobotu, takže se tu sešlo opravdu velké množství milovníků vodních sportů a vzhledem ke krásnému počasí i několik rodin s dětmi, které se rozhodli ukrátit si zde slunečné sobotní odpoledne. Program začal oficiálním aktem a tedy odemykáním řeky Jizery za účasti hejtmana Libereckého kraje, který při oficiálním zahájením vodácké sezóny sám předvedl takzvaného eskymáka, jelikož ale nedočetl vodáckou příručku až do konce, podařil se mu tento manévr pouze do poloviny a následně musel být vyloven a resuscitován pomocí osazenstva stanice první pomoci. Ošetřovatelka paní Zuzana P. se nechala slyšet, že takového vodáka ještě neviděla a to již slouží třicet let. Po této poněkud úsměvné eskapádě se již zkušenější plavci postavili na start závodu kánoí, který vedl k nedalekému penzionu Křížky, z něhož, se měli vracet vodáci zpátky do kempu pomocí koloběžek. Bohužel, ani tato část programu se nepodařila bez komplikací. Na nedaleké louce si totiž rozbil tábor kočovný cirkus pana Horvátha, v němž byly po krátkém hledání všechny koloběžky nalezeny. Syn pana Horvátha, pan Dezider Horváth pro náš zpravodaj toto: "Dyk, more to sú naše běžky, děcka naše je měli, když jsme už přišli sem, nedělej ty bílá hlavo." Abychom si trošku zasportovali i jinak, než ve vodě, byl pro naše nejmenší nachystán pohádkový výlet na přilehlý hrad Vranov, v lese bylo nachystáno spoustu úkolů pro děti a dorost a s radostí mohu oznámit, že do cíle se jich dostala plná třetina! Po zbytku nyní pátrají psovodi z krajské policejní stanice. Policejní mluvčí Dominika Špalek Vojtková sdělila jen, že se v okolí skutečně pohřešují nějaké děti ale nemáme se bát, oni je prý najdou. Celé odpoledne provázela hudba kapely Manowar, která vytvářela pohodovou rodinnou atmosféru ke grilování, ve stáncích byly také nabízeny regionální produkty, bohužel stánků bylo letos o něco méně, protože stánkaři tímto způsobem protestovali proti zavedení EET. Každopádně se všichni dobře bavili a nejvíce mládež, která si užila na všemožných atrakcích jako bungee-jumping, opiové doupě nebo chýše perníkového dědka.


Život je krásný

10. dubna 2017 v 15:45 | Fousáč |  Pokusy o Poezii
Život je krásný
Čtvrtstoletí poezie mizí v dálce,
Do budoucna si držím palce,
Co čeká mě dál nemám zdání,
Do života mám ale jedno přání.
Nechci zastavit se na jednom místě,
K příležitostem říkat si "příště"
Sát z prsu života chci plnými doušky,
Nezakrnět a uschnout jak staré soušky.
Svět na kterém žiju má toho spoustu,
Žít, vidět, milovat na každém kousku.
Odjet pryč, nezreznout, nebýt vůl
Vidět, milovat a žít, nežít jen napůl.
Skončil jsem v práci zato našel mládí,
Nebýt normální mnoha lidem vadí,
Žádné pomoci už mi ale není,
Bláznem jsem ve dne i v nočním snění.
Když už někdy dojde na holky,
tak po víně nedělají okolky.
Každá každičká dáma,
skrývá čerta sama.
Sám ale vím,
Jak skončit rým,
Pořád jen sním
Jim Beam.

Velikonoce a naše armáda

10. dubna 2017 v 8:54 | Fousáč |  Zamyšlení
"Podobně jako poklady se otvírají i hory, v nichž spí zakletá vojska - takže mějte na paměti, že pohybovat se na Velký pátek kolem Velkého Blaníku sice je velmi lákavé, ale kvůli nočním vojenským manévrům také životu nebezpečné. Pozor si dejte také na další šiky svatováclavského vojska, které se ukrývají pod hradem Kunětická hora anebo pod vyšehradskou skálou v Praze. Legendární je rovněž bájné vojsko Slavníkovců, dřímající pod kopcem Oškobrhem, zatímco zpod Velké Čantoryje a Lysé hory tu noc mohou vyjet jindy dřímající slezská vojska." - čerpáno z webu kudy z nudy. (http://www.kudyznudy.cz/Aktuality/Velikonoce--Proc-je-streda-Skareda--ctvrtek-Zeleny.aspx)
Ty jo, já jsem ani nevěděl, že máme takhle velkou a bojeschopnou armádu. Ale jak uvádí Jára Cimrman, národu musí být nejhůře aby vyjela, tak můžeme být deprivovaní tím že ani za 300 let habsburské nadvlády to nebylo, při obsazení nacisty to nebylo, při okupaci rudou armádou a komunismu tu nebylo... tak už bych spíš kandidoval za stranu Ano, bude hůř! Blaník 2017.

Den druhý

16. března 2017 v 17:13 | Fousáč |  Pokusy o Poezii

Den druhý

Má játra pláčou, plíce jen sípe,
Proč jsem se přiblížil k té strašné pípě,
Časy se mění, stejně tak lidé,
Tělo mé úžasné, co z něj jen zbyde.

Včera jsem postižen druživou náladou
Anti ples prožil jsem s veselou zábavou
Nejprve ve Sklepě nažhavil játra
Těžko se divit, proč pajšl můj chátrá.

Kulturně posilněn autorským čtením
Hýbat jsem začal okolním děním.
Nevěsta kristova ze mne se stala,
Lascivní silonky na nožky dala.

Po vzoru Sharon Stone nožky jsem přehodil,
Umělec s kytarou týden pak marodil.
Když posléze zjistil mé pravé pohlaví,
myšlenku na koitus v hlavě si zastaví.

Zlitý jak dobytek lezu ven ze sklepa,
Klub jménem Nekonečno už dlouho tu čeká,
White Russian slupnul jsem jak Andrej koblihu.
Nádherné servírce čuměl do výstřihu.

Nebyl jsem sám jak panic s erekcí,
Zuzka a Miculla byly mou protekcí.
Rašťa pár minut kolem se motal,
Nežli si topánky kurevsky zgrcal.

Míša i Zuzka nebyly lepší,
Jedna jak druhá dají mi..... pěstí.
Míša si bez Karla s chlastem si mlaská
Holka se vylila jak vodky flaška.

Zuzka pak dala si ten nektar opojný,
Zlila se holka jak carskej důstojník.
Hlavička padá jí na bujná ňadra,
Viléma zastaví teď snad jen eskadra.

Ty milý čtenáři poraď mi s žitím,
Nemám už finálně skoncovat s pitím?

P.S. Tento příběh není smyšlený ale jakákoliv podobnost se skutečnými postavami či událostmi je čistě náhodná.

P.S.S. Ladné děvy a sveřepí pánové prominou, za moji básnickou nadsázku, čili volovinu, kterou jsem toto okořenil.

Logan: Wolverine

8. března 2017 v 9:56 | Fousáč |  Recenze a komentáře


Praise the Deadpool! To mě tak napadá, když si vzpomenu na Logana. Právě Deadpool a jeho proražení eRkového ratingu u komiksárny se zasloužil o to, že mohlo vzniknout něco takového. Kde ale "merc with a mouth" jen dětinsky řádil tam Logan dává průchod pesimismu, zoufalství a smrti. V zásadě je to hrozně smutnej film o konci života. Ze světa se vytratily všechny ideály a lidi jsou jen nahraditelné maso. A do toho se stárnoucí a nemocný Logan snaží splašit dost peněz na to, aby mohl odvést starého a nemocného Xaviera na poslední cestu. Někam na jachtu, na moře, pryč. Je zahořklý, smutný a na všechno rezignoval, na ničem už mu nezáleží. X-meni jsou mrtví, buď je zabila společnost nebo Xavier. Do toho se k Loganovi domů nasáčkuje malá holčička, která je jeho totožná kopie. Musím říct, že právě její herecký výkon mě zaujal nejvíc, naprosto skvěle to zahrála. Dlouhá westernová road movie o cestě do ráje, který vlastně ani neexistuje a Wolverine to ví a přesto ji tam veze. Důstojnější konec si Rosomák a Profesor X nemohli přát. Tímhle filmem bylo ukončeno celé univerzum X-menů a do budoucna nás můžou čekat jen prequely jako První třída nebo sequely jako New X-men. Film byl celkem syrový a brutální, krev a bojové scény mluvily za vše a Logan byl víc jako zvíře než jako hrdina předchozích filmů. Ani se mi o tom nechce moc psát, jak moc depresivní to v zásadě bylo. Spíš než komiksárna to bylo drama, málo postav, jejich věrohodnost a srozumitelná motivace tomu dalo něco, co jsem neviděl v komiksovém filmu už hodně dlouho, jestli vůbec. Logan je takovým obrazem světa, kde už všichni rezignovali na to, že bude líp a konec bude šťastný. Nebude.

Za mě bych film hodnotil zhruba takto 8/10, srážím dva body za až moc očividnou narážku na současnou politickou situaci v USA a scénu mezi X-23 (Laura) a Loganem, kdy se po dojezdu do srubu pateticky pohádali.

Člověk si musí dělat svět zajímavější.

5. března 2017 v 18:54 | Fousáč |  Zamyšlení
Člověk si musí dělat svět zajímavější.

Tak jsem se vydal místo trajflem domů pěšky, že se projdu. Do sluchátek mi Láďa Zibura vyprávěl o svých dobrodružstvích v Turecku. Když jsem opouštěl centrum, míjel jsem houmlese, který nehledě k tomu, že mám na uších sluchátka na mě vyvalil něco o tom, že mu chybí dvacet korun na vínko. Ok, nasadil jsem pohled nechápavého pejska a zahlásil: " Im sorry, I dont understand." Bezďák zopakoval svoji žádost ještě jednou česky více nahlas. Po mém dalším nechápavém pohledu zahlásil jenom: "finf euro" tak jsem mu anglicky s neodolatelným českým akcentem nahlásil, že nemám ani groš, jeho kurz je takový, jaký nemá žádná směnárna a vydal se s taškou, plnou zabíjačky a naditým batohem, šlapat přes celé město až ke mě domů. Tam, kde začíná bílé místo na mapách a voda padá dolů. Hic sunt leones.

Vlaštovka

4. března 2017 v 20:19 | Fousáč |  Pokusy o Poezii
Tady se omlouvám za nedostatek básnické licence, jde o překlad textu písně o Zirael (Vlaštovce) - Ciri z univerza Zaklínače. Tahle písnička mě celkem zaujala, tak jsem se začal zajímat, jak by to znělo česky. Zpěvačka Liz Katrin ji složila a veškerá práva patří jí.

Odkaz na originál:

https://www.youtube.com/watch?v=Sj1WMfVGK54


Vlaštovka


Salva me in omne tempus

Tryskem pádím přes sněžný les,
kol zmrzlého jezera,
Nesmím čekat, přede mnou běs.
Bílá zima, smrt z večera.

Ni kapka krve v mých žilách.

Věrná Kelpie,
Běl přede mnou,
Pryč bestie!
Svět za mlhou.
Štvát, hon, zmar!
Boj mě čeká,
je osudem,
Jet divoce vstříc konci času,
Pak dál! A dál!

Salva me in omne tempus!
Salve me in omne tempus!
Salva me in omne tempus!

Naděje ve mě žije
plamen bílý zatancuje,
Tak navěky a pro všechny!
Než zaskomírá,
už vyhasíná!
Leť! Leť! Hjá, Hjá, Hjá!
Než zaskomírá,
Hjá, Hjá, Hjá!
Běl přede mnou,
Běl i za mnou,
Můj Osude!
Sedny hlubina....
Salva me!

Salva me in omne tempus!

Kam dál