Star Wars: The Last Jedi

14. prosince 2017 v 15:00 | Fousáč |  Recenze a komentáře
Jednou za čas, nevím, co mě to popadne, mám chuť zajít si do kina. Většinou tam chodíme se spolubydlícím, ten se baví mým komentováním filmu, většinou tak kazíme zážitek ostatním, když se u smutných scén smějeme a u veselých nadáváme a veskrze ten film komentujeme, za což nás má osazenstvo kina rádo.

Ale včera, to bylo něco jiného, já jsem pozval do kina slečnu! A to už není jen tak! K člověku, co se mnou jde do kina, mě pojí nějaký vztah, většinou je to důvěra z mé strany, že mě nezabije během prvních pár minut, a velká dávka trpělivosti na straně druhé. No a proč jsem se tam vypravil? Samozřejmě kvůli slečně! Ale taky dávali v premiéře nové Star Wars: Poslední z Jediů.

Já se považuju za fanouška série, na první trilogii se vždycky rád podívám, i "novou" trilogii mám rád, i přes to, že na ni někteří "opravdoví" fanoušci hledí skrze prsty (Meesa se na ně nezlobit). Taky jsem viděl seriál Clone Wars a mám tričko s X-Wingem z Tesca. Takže si můžu říkat nerd!

Abych nechodil kolem horké kaše. Hodinu jsem před kinem ze sebe dělal člověka, dal jsem si vanu, vydrhl se do čista, umyl si vousy i hlavu. Ten zbytek vlasů co mám na hlavě, mi při česání pořád padal do Hitlerovské patky, tak jsem ho musel utužit lakem, který jsem na bytě našel (výsledek byl něco mezi esesákem a supermanem). Dal do pořádku zuby a vyčistil si brýle. Přiznám se, že jsem do sebe asi kapku zahleděný, protože jsem tomu věnoval dost času a pak mě hrozně mrzelo, že mě slečna nepochválila.

Asi budu hnusnej.


No co už, k filmu, jakmile se v sále setmělo, neodolal jsem a slečně navrhl sex, samozřejmě z legrace, protože jsem slušně vychovaný a vím, že ona má vztah jinde, takže jsme šli do kina jako bratr se sestrou, jako Česi a Slováci.
Já nechci vypadat jako škarohlíd, ani tady spoilerovat film, protože den po premiéře by to bylo zralé na pěkný dubový kříž a procházku na Golgotu.

Nicméně, první část filmu na mě působila jako parodie sebe sama, nebýt úžasných efektů, ukázky vesmírné techniky, ze které jsem měl nerdgasm, tak to mohl být další díl Spaceballs. Film se pozvolna měnil, přecházel na vážnější notu, ve které bohužel všechny vtipy působily jako pěst na oko a raději než smích jako u zbytku publika na mě působili tak, že jsem schoval hlavu do dlaní. Humor byl tím hlavním, proč jsem byl z filmu zklamaný, říkal jsem si zlatý Jar Jar, ten byl sice trapný, ale nepůsobil tak nuceným a strojeným dojmem.
Film, jak kdyby si nemohl vybrat, na jakou strunu bude hrát, na jedné straně hrozně vážně, na druhé pokus o humor. Druhým důvodem proč jsem smutný, byly naprosto hloupé dějové zvraty, dialogy na úrovni latinskoamerické telenovely a scénáristická neschopnost vymyslet něco nové. Opět bych řekl, že vykrádali starou trilogii vším možným a situace z ní, používali jako Deus Ex Machina. To mě hrozně mrzí, Star Wars nabízí obrovský manévrovací prostor, ne jen omílat již jednou natočené. Jako easter egg na mě působila věta "Z jiskry vzejde plamen" za což si u mě Rebelové vysloužili nálepku Leninistů a Bolševiků.

Film byl po grafické stránce skvělý, efekty, souboje, vesmírné i pozemní bitvy byly krásně natočené, kdyby ovšem občas nepostrádaly logiku. Exteriéry i interiéry byly nádherné, kostýmy taktéž. Ale film nemá stát jen na tom. Přirovnal bych k to Velké Čínské Zdi, kde byly efekty špičkové ale film byl nehorázná píčovina. Tady to bylo jen o kapku lepší a zasloužil se o to hlavně Mark Hamill coby Luke a překvapivě taky Emo Kylo Ren, který začal překonávat svoje Emo období, pokud ho nechají vyzrát jako dobrý sýr, bude to za pár dalších filmů skvělý záporák.

Určitě to bylo lepší než předchozí díl, o tom žádná, změna režiséra pomohla. Byl to technicky skvěle natočený film, ale postrádá duši Hvězdných válek, ta na mě třeba z Rogue One dýchla mnohem víc. Nejmenovat se to Star Wars a vyladit pár hloupostí ve scénáři, tak je to skvělé Sci-Fi.

A abych nezapomněl na slečnu, kdyby ten sex skutečné byl, tak je to lepší využití těch dvou a půl hodin.
 

Mini Nasrání: Půjčky

3. listopadu 2017 v 15:58 | Fousáč |  Zamyšlení
Mini-nasrání: Televizní reklamy na půjčky. Cpou lidem do hlavy to, že když si půjčí, tak najednou bude všechno krásný, že budou mít všechno hned a splácet to až později a dokonce jim odpustí nějaké splátky, tak místo dvou set litrů přeplatí jen stodevadesát. Podporují konzumní způsob života, ničí jakoukoliv hodnotu práce, peněz a dělají to s úsměvem, jak kdyby to byla dobrá věc, když na něco nemáš tak si na to máš půjčit. Finanční gramotnost se vzala za ruku se zdravým rozumem a šla do prdele, a to už od dětských let. A běží to pořád, 24/7, zaplaceno je tolik vysílacího času že to připomíná propangadu, lidi už od mala budou žít v bludu, že je to přece správně, půjčovat si peníze a kupovat si píčoviny na které nemají, že jim to Cetelem z buzerantským zeleným cosik nebo Homekredit s tou plešatou píčou půjčí, že jim Fio/Airbank/Equa dají výhodnější podmínky, budeme se na sebe smát jak kreténi a večer usínat s tím, že když příští měsíc nepošlem splátku včas tak přijde zlej exekutor, kterej za všechno může, a sebere nám barák. A oni ti exekutoři jsou přese zlí, že dělají svoji práci, zatímco my jsme nevinný píče a půjčili si na něco na co nemáme.

Gottwaldovský sniper

3. listopadu 2017 v 15:55 | Fousáč |  Zamyšlení
Hmm. Tak jsem se dnes dočetl, že policejní odstřelovači na Zlínsku začali válku proti přemnoženým prasatům s Africkým morem... okamžitě píšu Clintu Eastwoodovi námět na film:
Člen jednotek URNA Josef Hořčica je poslán do Zlína s jediným úkolem: chránit své bratry ve zbrani. Jeho precizní práce je důvodem mnoha zachráněných životů a příběhy o jeho hrdinství se rychle začínají šířit. Brzy si tak díky tomu mezi svými kamarády vyslouží přezdívku "legenda," prasata jej dokonce nazývají "ďábel z ohrady." Problém je, že jeho pověst se samozřejmě dostane i k uším nepřítele, který na něj vypíše vysokou odměnu. Se všemi hrůzami války, které prožívá každý den, se musí vyrovnávat i proto, že na druhé straně světa na něj čeká jeho manželka a malá dcera...
Gottwaldovský sniper....
 


Sněhulák (2017)

3. listopadu 2017 v 15:54 | Fousáč |  Recenze a komentáře
Tak jsem si byl v kině postavit Sněhuláka. A musím říct, že to moc nešlo, sníh byl takový rozbředlý, moc nelepil dohromady. A abych řekl pravdu, tak z něj ani nesálal ten severský kriminální chlad jako v Hodejegerne (2011). Ani ta hlava neseděla pořádně na místě, od Fassbendera jsem čekal trošku větší náboj a charisma, takový Rapl Kuneš si to v podobném střihu podal mnohem líp. Američané se sice snažili o to, aby to bylo chladné až pálivé ale dlouhé záběry na norské hory, zasněžené pláně a města v mlze prostě nestačí. 5/10.

Hoax?

3. listopadu 2017 v 15:52 | Fousáč |  Zamyšlení
"Mám pro všechny smutnou zprávu. V neděli jsem jel do Prahy a na Malé straně mezi Malostranským a Valdštejnským náměstím jsem viděl autobus, který zastavila PČR. Z autobusu vyběhlo asi 22 lidí vypadajících jako "banda blbců z SPD" a rozutekli se směrem do Poslanecké sněmovny. Včera i dnes jsem hledal zprávu v tisku nebo na internetu a na nic jsem nenarazil. A pak že prý jsou lidé hysteričtí a že prý my tu "poslance za SPD" nemáme!!!! Jen sdílejte, když se to občané z tisku nedozví!"

South Park: Fractured but Whole

3. listopadu 2017 v 15:51 | Fousáč |  Recenze a komentáře
Dostal jsem se nějak k tomu, napsat recenzi na South Park: Fractured But Whole. Mohl bych tomu dát podtitulek: Ani fekální humor nebaví věčně. Měl jsem od nového SP velká očekávání, protože první díl (Stick of Truth) mě neskutečně bavil, užíval jsem si Kennyho kozičky, Jimmyho koktání u zpěvu sprosťáren, Cartmanových narážek na KKK, na charekter svého Žida, nacistické krávy, potraty a nespočet dalších věcí. Smutně musím konstatovat, že žádná taková věc už mi z nového dílu v hlavě neutkvěla. Jako posledních pár sérií jde South Park do kopru tak i humor hry je křečovitý, příliš rychle šitý horkou jehlou a nepůsobí tak jak by nekorektní, brutální a mnohdy odporný humor měl. Což je ovšem škoda, u hry jako je tahle je to stejná závada jako když secí stroj neseje. Celou dobu naši postavu provází vtip o tom, jak náš táta šoustal naši mámu. Princip prdění je šíleně repetetivní a omrzí asi po první hodině hraní, pokud nejste do fekálu tak moc zažraní, stejně je to s minihrou sraní, kterou jsem vyzkoušel jednou a pak to pro nezábavnost už přeskakoval. Hledal jsem dlouho pozitiva, poněvadž jsem hru dohrál už jen z povinnosti a to je jedna z věcí, kterou těžce nesnáším. Jedno z menších pozitiv je soubojový systém a princip karet nových superhrdinů do party, jejich ultimátní schopnosti a návaznost v boji. Také volby schopností a "classy" postavy je dobrý. Příběh je o ničem, snažili se sice o "hrozně vtipný plot-twist" ale opakovaný vtip přestává být vtipem a já se místo smíchu zmohl jen na "meh". Boj s politickou korektnosti pomocí možnosti volby mnoha pohlaví, boje s mikroagresí a množství volitelných náboženství působil jako nastavovaná kašička. Hra má své světlé chvilky, vtipné momenty a hlášky, ale je jich po čertech málo, závěr se vleče jako opilec z hospody a nevynechá místo kde se vyválet v hovnech. Bohužel již bez požadované srandy, která samu sebe nebere vážně. On i ten soubojový systém se časem omrzí, když na vás nepřátelé vyskakují na každém rohu a vy už jen grindíte. Jak už jsem řekl, South Park bez humoru je jako secí stroj co chodí ale neseje - Dost závažný problém.

Wolfenstein II New Colossus

3. listopadu 2017 v 15:49 | Fousáč |  Recenze a komentáře
Guten Morgen meine Damen und Herren. Já dnes připravila recenze na echt německý eintopf. Die Wolfeinstein II Neue Koloss.
Na začátku musím přiznat, že jsem byl kapičku rozčarovaný. BJ na tom nebyl nejlíp, po střetu s generálem Totenkopfem byl ve stavu jako Drážďany v pětačtyřicátým a navíc hned na začátku hry utrpěl emocionální trauma, když před ním zase někoho popravili (jeden by si řekl, že už by si mohl zvykat). Taky mě trápily jeho vzpomínky na kindersalter, kdy ho jeho Vater mlátil a Jude mutter se ho zastávala, tak ji mlátil taky. V přestávkách, mezi střílením nácků, měl sebelítostivé kecy a mluvil sám se sebou.. přiznám se, že takovýho jsem ho neznal. Nebyl to ten nasraný macho co posílá nácky pod kytky bez mrknutí oka. Možná ho to mělo zlidštit, ale mě, člověka bez kapky empatie, to moc nedojalo. Naštěstí to zachraňoval zbytek posádky, skvělé lokace a grafické provedení prostředí, abych nezapomněl, každá cutscéna byla víc než skvělá, wunderbar. Asi v polovině hry se Blažkovi stala taková, no říkejme tomu, nehoda. Ale neztrácet hlavu a Schau immer auf die fröhliche Seite des Lebens…. A právě tady se hra nastartovala na plný koule. Cutscény dostali úplně nový nádech. Náš hlavní hrdina se změnil na Terror-Billyho, což je taková obdoba Doom Marine a jal se pustit Říši řádně žilou. Černý humor v cutscénách a obrovské množství nepřátel na pokosení dali vale nějakému plíživému postupu. Lick mich im arsch Nazi! Samotný herní systém je jednoduchý, lokace je plná nácků a vy máte něco sehnat nebo se někam dostat, ale světe div se, z nějakého důvodu je to sranda, už dlouho jsem neměl takový požitek z každýho skolenýho nepřítele, z každé vystřelené kulky, která se zavrtá do lebky nebo jiné tělesné části nepřátelského esesáka, robota nebo übersoldata. Ale co kulka, ale jmelí! Teda jmelí… sekera, která slouží k tichému zabíjení a má parádní animace při likvidaci. Ve hře se objeví i senilní Dolfík, který všude vidí židy, střílí je na potkání, je schopen během pár minut upadnout do dětsví, usnout na koberci, poblít se a nachcat do kýblu. Hlavní záporná postava - Frau Merkel, pardon, Engel, je jeden z nejlepších záporáků co jsem kdy potkal, šílenství fanatické nacistky je vykreslené skvěle, garantuju, že ji budete nenávidět a milovat zároveň. Prostředí nacisty obsazené Ameriky je vykreslené do nejmenších detailů, ať už jde o Esesáka, který miluje milkshake, grammar-nazi, který učí členy KuKluxKlanu německy nebo amíků jásajích nad pochodem vítězných Němců. Podkres hry je doplněný skvělým soundtrackem, ze kterého jsem si zamiloval německou pop-music šedesátých let, Die Käfer jako obdoba Beatles by se určitě prosadila. Tuhle hru jsem si předobjednal a vůbec toho nelituju, protože to byl nehorázný nářez a opravdu se vyplatila. Za mě má náběh na hru roku a musím hodnotit i přes vlažný začátek na 10/10.

Výlet na Čachtický hrad a rozhovor s Hraběnkou

17. srpna 2017 v 19:51 | Fousáč |  Recenze a komentáře
Dneska jsme s Ivem navštívili Čortův Hrád až daleko za hranicí naší krásné Moravy. Ve skutečnosti je to Čachtický hrad na Slovensku a nám se podařilo na místě zastihnout i přízrak zde zesnulé Alžběty Báthoryové. Nechvalně známá krvavá hraběnka nám ochotně poskytla rozhovor. Nejprve se divila, že země, ve které se nachází je nějaké Slovensko, když to odjaktěživ byly Horní Uhry. Potom jsme se dostali k ožehavějším otázkám, například to, že je považována za největší vražedkyni v historii, od té doby co Lucrezie Borgia pozvala svoje přátele na kafé a dezert:


My: Co si myslíte o tom, že vám historie připisuje až 650 obětí?


Hraběnka: A proč bych vám měla sdělovat svoje oběti? Co je vám vůbec potom kolik mám sloužících. Sorry jako.


My: Ovšem u soudu s vámi jste byla obviněna z toho, že jste se koupala v krvi panen, pila jejich krev a podle kazatele Ponického dokonce z kanibalismu.


Hraběnka: Je to podvrh, je to kampaň. Vy tu stále řešíte lži o mně, které vyrobili bývalí pracovníci na mém panství. Ten pán je zhrzený, neustále lže.

My: Ale přesto, prý má důkazy.


Hraběnka: Jeho důkazy jsou provokace, není v nich žádná pravda a číst je nebudu.


My: Rozumím, přesto...


Hraběnka: Nechte mě mluvit kurva jako.

My: Tak prosím mluvte...


Hraběnka: Všechno je to vykonstruovaný proces proti mé osobě. Všeci kradnů. Je to kampaň, za všechno může palatín Turzo, symbol korupce. Ten se spojil s uherskou šlechtou aby získali moje pozemky. Já nelžu, nekradu, nikomu nejdu na ruku. A víc vám k tomu říkat nebudu, sbohem.

Assassins Creed

21. dubna 2017 v 12:30 | Fousáč |  Recenze a komentáře
Dneska jsem konečně viděl Assassins Creed, no za mě to byl skok důvěry, který bohužel skončil několikanásobnou zlomeninou končetin, z toho přinejmenším jedné horní. Zdlouhavé, postavy neměli duši, z filmu nebylo poznat proč kdo co dělá, co je k tomu vede, o co vlastně jde. Vážnost postav občas padala až k parodii (že ano Jeremy..), scénář se rovnal z dokola se opakujících frází o svobodné vůli, vymýcení násilí a slov templář / assassín. Střihače bych pověsil za koule do průvanu, tam kde měla být dlouhá scéna, tam dal milion prostřihů, opakované skákání ze vzpomínek na záběry Fassbendera na hydraulickém rameni kazili požitek ze středověké akce (na které je AC vlastně postaveno). Přirovnal bych to k prvnímu hernímu AC, který byl v zásadě o ničem a rozjelo se to až druhým dílem (a taky to s ním skončilo), co si bude nalhávat jediný dobrý díl po dvojce je Black Flag (a to jen kvůli pirátskému prostředí, nejde o animus ani příběh), zbytek je klasická ubisofťácká vymetačka. I když jsem od filmu moc nečekal tak mě zklamal. Takže to dole tu kupku sena minulo a rozbilo se dlažbu.

Venku je hnusně... super!

21. dubna 2017 v 12:25 | Fousáč |  Zamyšlení
Ok, venku je zima a místy dokonce sněží!… Ok, tím bych měl odbytou roli rosničky, kterou si na facebook dává kdejakej jouda. Je ale zajímavý, k čemu takový počasí lidi nutí. Někteří jsou nesnesitelnější než normálně, myslí si, že mračením na zbytek světa se jim udělá líp. Chyba, neudělá. Vypláznu na vás jazyk. Ale já se mám fajn a na své skvělé náladě neztrácím. Když mi život dá citróny, tak je vrátím v Bille jako zkažený a za prachy si koupím pár piv. No, mě počasí nutí k něčemu úplně jinému. A to je cestovat trolejbusem. Já to nedělám, když nemusím, radši používám pár svých spodních končetin nebo jezdím na kole. Ostatně už několik týdnů šlapu do školy nebo do obchodu více méně pravidelně. Jsem vášnivý cyklista. (Ano, jsem jak vášnivý krasavec co jezdí na kole). A do přehřátého MHD se mi vůbec ale vůbec nechce. Jsou tam totiž lidi, jejichž kontakt nevyhledávám. K dostání jsou tam zapšklí důchodci tak maminky-bydlenky a z jejich konverzací si přijdu, že jsem psychicky v pořádku. Normálně by mě každý schopný psycholog navlíkl úzký sako a dal polstrovanou celu. Většinou kontakt s lidmi řeším nějakou rockovou vypalovačkou ve sluchátkách. Dnes se snad géniové zodiaku káli, snad osmapadesátá vyšší inteligence spikli se proti ubohému starci, možná, že zmýlil jsem se v planetární klasifikaci, považuje drchničku a řeřichu za rostlinu Saturnovu, kterou je bezesporu fenykl, třeba se v nepřátelském znamení Štíra střetl mikrokosmos s makrokosmem. Zkrátka, baterie mobilu odmítla spolupracovat. A já musel chtě nechtě poslouchat co se děje kolem. Dneska mě ale něco přinutilo vystoupit o dvě zastávky dřív. Vcelku mladá rodinka, chlapeček ve věku kolem tří, čtyř let s maminkou a tatínkem. Parchantík napůl kousal, napůl křupal tatranku. Asi mu dobrůtka přestala chutnat, protože ji s plnou tlamičkou začal prskat kolem. Maminka okamžitě starostlivě reagovala: "Neplivej to! Když už to máš v puse, tak to spolkni!". Tatínek na to reagoval prudkým zvednutím hlavy a vytažením obočí. Maminka se zarazila, mezi zuby vycedila něco jako: "Ani slovo." Najednou byla celá rodinka zticha, včetně toho malého člověka. Já předstíraje záchvat kašle jsem opustil trolejbus a potutelně se usmíval celou cestou do školy. Člověk musí mít srandu z maličkostí, z dětinskosti a dělat si život hezkej. No ne?

Kam dál