Moderní doba

2. března 2017 v 9:05 | Fousáč |  Zamyšlení
Každý z nás už to někdy zažil, při cestě z práce, ze školy, na nákup nebo kamkoliv veřejnou dopravou. Stejně jako při návštěvě určitých společných prostor, například odletových hal, čekáren a tak podobně. Ve výčtu kde všude se toto děje bych mohl pokračovat ještě dlouho. A o čem je vlastně řeč? O veskrze "nespolečenském" chování lidí, lidé sedí, zírají mnohdy do prázdna a co je vlastně hlavní, každý z nich, má v rukou chytrý telefon, tablet, čtečku, mp3 přehrávač a na uších sluchátka. Lidé nevnímají co se kolem nich děje, nevnímají ani hudbu, co jim hraje v uších, vše důležité je skryto v té malé kouzelné krabičce v jejich rukou. Tam je skryt úplně jiný svět, možná tam hrají hry, bezcílně surfují na internetu, a co bych řekl že je tak nejužívanější - prohlíží sociální sítě, všechny ty facebooky, twittery, instagramy a kdoví co ještě (přiznávám, že jsem už trošku odrostl a nesleduju nejnovější trendy v oboru, na rozdíl od své třináctileté sestry). Co je smutnější, stává se to už i při společenských setkáních, dřív jsem byl zvyklí že jsme s kamarády a kamarádkami vyrazili do restauračního zařízení, a tam jaksi plnili účel této budovy, čili debatovali, pili, bavili se, teď vidím partičky mladých jak sedí u kulatého stolu a každý se věnuje svému přístroji. Budiž, tomuhle jsme už jako civilizace nějak přivykli, i když to určitě není příjemné některým ostatním. Například když si zapomenu mobil, nebo sluchátka a vidím lidi všude kolem ve shrbených pózách a mě nezbývá než koukat do prázdna. Ale hlavně starším lidem, z osobních zkušenosti přidám příhodu co se mi nedávno stala, rozbolel mě zub, a jak, od zubu celá čelist až po spánek, zkrátka bolest první třídy, až jsem si vzpomněl na Járu Cimrmana a jeho příručku Zuby - pohroma huby. Ale zpátky k tématu, vydal jsem se za paní zubařkou, doporučenou mi kamarádkou odsud ze Zlína, sotva jsem neobjednaný dorazil do čekárny zděsil jsem se, byla jak jinak než téměř plná a jak jinak než lidí, ohnutých nad přístrojem, sluchátka v uších a nevnímajících okolí. Vzhledem k okolnostem ještě držících se za tvář. Nezbylo mi než pokorně čekat, zasedl jsem volné místo, vytáhnul jsem se tablet a pustil se do čtení detektivky. To mě pohltilo natolik, že jsem si nevnímal svoje okolí, čekal jen na sestřičku volající moje jméno. Z apatie mě ovšem vytrhlo důrazné klepání francouzskou holí na holeň. Paní, již pokročilého věku, ale stále ještě dost čilá na to oťukávat cizí končetiny, se beze slova chtěla dostat na moje místo. Já se osobně považuju za vychovaného člověka, v celku společenského, ba i gentlemana. Tedy myslím tím to, že nedovolím aby se někomu jinému zavřely dveře před nosem - ať už se jedná o muže nebo ženu, člověka mladého či starého, naprostého cizince nebo dlouholetého nejlepšího kamaráda, a hlavně to, že jsem ke starším uctivý a rád je pustím sednout na své místo, už jen že já se ještě nasedím dost. Vylekaně jsem tedy vstal a nechal paní, tiše brebtající posadit. Přišlo mi ovšem velmi zvláštní, že se mě paní jala rovnou oťukávat, než-li by se zdvořile optala, zda ji pustím sednout, nechal bych. Celá čekárna zahleděná do displejů nic nezaregistrovala. A já jen marně přemýšlel, co je víc nespolečenské, využívat telefony ke zkrácení času a odfiltrování okolí anebo rovnou zaútočit bez provokace. A teď babo raď!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 LM LM | E-mail | Web | 4. března 2017 v 14:56 | Reagovat

Páči sa mi štýl akým píšeš, tvoje opisy sú zábavné a podobných zážitkov má určite každý dosť.
Na mňa raz zaútočil dedko, lebo som mala vedľa seba ruksak, ktorý zasahoval na vedľajšie sedadlo a zaželal mi rakovinu, milí to pán, len čo je pravda a nám kážu o slušnosti. :)
A to sa tiež považujem za slušnú a úctivú...

2 Pumprlík Pumprlík | 4. dubna 2017 v 15:01 | Reagovat

Tý bábě z čekárny bych na tvým místě zahodil hůl a zlomil ruku.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama